V každém městě je nějaké sídliště. A každé větší město má jedno ze sídlišť to největší. A stejně jako Praha má svůj Jižák, Zlín má svoje Jižňáky.
Ne každé sídliště má ovšem domy obložené cihlovým páskem. Dva největší paneláky jsou navíc zatočené do čtvrtkruhu. Proč se letos poběží i mezi takovými domy, a ne po letišti nebo v záplavě baťovských půldomků, se můžete dočíst v článku o vzniku závodního prostoru MČR sprintových štafet 2018 doplněného videem místního rodáka Adama Gebriana.
Letiště mezi půldomky nebo bloky od Le Corbusiera?
Vlastně nejdřív ani jedno. Po 1. světové válce se firma Baťa rozvíjela obrovským tempem a údolí řeky Dřevnice začaly zaplňovat první kolonie cihlových domků pro zaměstnance továrny. Kopec nad Zlínem zvaný Křiby nebo Stráže tak brzy přilákal pozornost urbanistů a již v prvním regulačním plánu města (1927) byla i v těch místech načrtnuta čtvrť půldomků s ulicemi orientovanými do půlkruhu.
Již o sedm let později byla v novém regulačním plánu (1934) zcela jiná, pravidelnější uliční síť narušená jediným prvkem – letištěm! Asi by i s tvarem čtverce stačilo tehdejším letadlům… Již o rok později přijel Zlín navštívit francouzský architekt Le Corbusier, který navrhoval úplně jinou zástavbu – 11 gigantických obytných domů.
Nicméně ani jeden z plánů se nenaplnil a na vršku nad Zlínem nikdo nic nepostavil, snad kvůli vyšším nákladům v horších terénních podmínkách. I po druhé světové válce vznikaly další územní plány, první poválečný plán (1947) se vracel k zástavbě kopce půldomky. Další regulační plán z roku 1956 pak plánoval zahustit zástavbu bytovkami ve stylu socialistického realismu. V šedesátých letech už bylo údolí Dřevnice zhusta zastavěno a tedy nezbývalo, než konečně osídlit i svahy nad městem.
První etapa – Zlatá šedesátá
V roce 1967 byla vyhlášena urbanistická soutěž, kterou vyhrála dvojice architektů Gregorčík a Zelina. Přišli se zajímavým návrhem, který obsahoval různé typy domů, jejichž rozmístění a počet respektovalo tvar terénu na ploše budoucího sídliště. Jeho dominantou se stal obloukový segmentový dům – tzv. I. segment, na nějž navazují 4 skupiny lodžiových domů, tzv. „elka“ nebo „hokejky“. Každou skupinu tvoří několik bloků ve dvou řadách nad sebou, mezi kterými je prostranství, na nějž vede 7 různých průchodů. Dále se zde nachází průchozí obchodní centrum, areály škol a školek s jejich hřišti, nebo zajímavé terasové domy ve svahu nad městem. To vše je obklopeno 60 bodovými panelovými domy, které svým tvarem a obložením vzdáleně připomínají přerostlé baťovské domky. Vše bylo dostavěno do roku 1980.
Z popisu je jasné, že první etapa Jižních Svahů je nejen mimořádným počinem zlínských architektů, ale také neobvyklým terénem pro orientační sprint, jenž dává staviteli nepřeberné množství variant pro stavbu krásných tratí, které však často hrozí paralelních chybou na straně závodníka.
Druhá etapa – Diktát z Ostravy
Protože na kopci byla ještě spousta místa, stavělo se dál. Druhou etapu sídliště však ovlivnilo mnoho nepříznivých faktorů: zákon na ochranu půdního fondu požadoval zahuštění nové zástavby, zlínští projektanti byli zahrnuti pod nové vedení v Ostravě a socialistickému stavebnictví docházely peníze. Ostravské ředitelství tak chtělo jen nahusto stavět dlouhé řadové paneláky, alespoň osmipodlažní. Tento záměr naštěstí na silný odpor zlínských architektů, kteří alespoň zmírnili jednolitou zástavbu pomocí dosazení bodových výškových domů. Jediným stejným prvkem jako v první etapě je druhý segmentový dům – II. segment.
Budovy se službami (obchody, školy…) byly dostavěny jen s velkým zpožděním nebo vůbec. Stejně skončilo i celé sídliště, které mělo být dokončeno roku 1995. Po Sametové revoluci přišlo nejen přejmenování města zpět z Gottwaldova na Zlín, ale i zákaz nové výstavby z prefabrikátů ve městě.
Třetí etapa – Podlesí
Výstavba tak byla po revoluci zastavena, ale za pár let opět vyvstala potřeba nových bytů. V místech, kde měly stát obludné vnitrobloky paneláků tak nakonec vyrostly bytové domy zajímavějších forem. Nejdříve se začalo stavět na Podlesí (1998), později i na ulici Zelinova. Poslední domy jsou dokončovány v těchto měsících a na další už nezbývá místo. Situace se ale může změnit po komunálních volbách, protože se objevují záměry využít plochu, kde stávalo torzo obchodního domu, jako park a parcely pro městské bytové domy.
Pohled architekta
Můžete se také podívat na pořad Gebrian versus od místního rodáka, „fanouška architektury“ Adama Gebriana, kde se zabývá právě první etapou Jižních Svahů:
https://www.stream.cz/gebrianvs/10019085-rodny-dum-adama-gebriana-sidliste-jizni-svahy-ve-zline
David Mikel